Příroda v zahradě mezinárodně die umweltberatung
Natur-im-Garten

Zur Österreichischen Website A magyar weboldal to the English Website

bio-zahradní lékař
bio-zahradní lékař

chaloupky
veronica prirodnilogo

Jarní bylinková inspirace

V článku paní Aleny Krejčí najdete kromě bylinkových receptů i zamyšlení na téma planých rostlin a našeho vztahu k nim.

Ó, divoká jarní květeno,
po té dlouhé, překrásné zimě plné sněhu hořím nedočkavostí, kdy už konečně ukážeš své první jarní lístky. Jsem sběračka. Navíc mám potřebu být užitečná, a proto nevycházím nikdy bez košíčku. Podle ročního období jsou v něm byliny, houby, šišky. Zvlášť teď na jaře je to napínavé. Hledám první jarní rostliny do mé divoké kuchyně na divoké saláty a divoké pomazánky, pesta, špenáty, závitky, náplně..

Jako malé dítě jsem měla představu, že se nedá jíst z přírody téměř nic, kromě toho, co si pěstujeme doma na záhonech. Zajímaly mě hlavně různé bobule – ze skalníku, dřišťálu, ptačího zobu, ale všechno bylo jedovaté. Pro jistotu… Pamatuji se, jak mi babička jednou ukázala, že lze jíst slézové chlebíčky, což jsou plody slézu přehlíženého (Malva neglecta). Vrcholem použití divokých bylin byla velikonoční nádivka. Tam se přidával popenec, kopřivy, sedmikráska a na zelený čtvrtek se připravoval kopřivový špenát. Když se v „normálním“ špenátu objevily kopřivy ještě někdy během roku, mužská část rodiny nad tím ohrnovala nos. Není divu. Naše evropská tradice, co se používání divokých rostlin týče, je spíše bylinářsko-léčitelská. Kopřivový čaj nikoho nepřekvapil…

Ještě o něco se s vámi chci podělit. Říkám tomu jarní boj. Jakmile vyrazím na první zelené lístečky, naplňuje mne úžasem síla jarní přírody. Prožívám vděčnost a pokoru k Matce Zemi. Na straně druhé v sobě pozoruji rostoucí touhu tu čerstvost a divokost ochutnávat. Jdu a koukám, která pampeliška už udělala pěknou růžičku z mladých lístků, kde uvidím kvítky sedmikrásky a lupínky jitrocele a pak, když si k nim kleknu, nemohu je utrhnout. Přežily zimu, tolik síly musely v kořenech probudit a poslat nahoru a teď spěchají, aby zesílily, rozkvetly a do okolí rozhodily semena… Vždyť já se chci také těšit z jejich květů, až půjdu příště okolo k lesu… Tak se zase zvednu a nechám je žít. Většinu z nich najdu i ve svém trávníku a hlavně v okrasných a zeleninových záhonech. Už na podzim se na jarní divokou sklizeň připravuji. Při rytí zeleninových záhonů si na jednom místě shromažďuji pěkné pampeliškové kořeny, vedle nechám kopřivové trsy i trochu popence, pěkně přikryji vrstvou slámy nebo listí a zjara jako když najdu. Přirychlené a křehké mladé výhonky. V trvalkovém záhoně pod vrstvou mulče natrhám mladé pupalky, které se mohutně vysemeňují, vedle zase zlatobýl kanadský, který je také třeba každoročně trochu „spásat“. Bršlici si pěstovat nemusím, výborně se jí u mě daří a je to opravdová jarní pochoutka. Projdu se takto zahradou a musím se krotit, abych toho nesklidila více, než stihnu sníst. Každý rok objevuji další divoké delikatesy, které lze v kuchyni použít. Letos si brousím zuby na plevele, které se loni vysemenily mezi brambory: pěťour malokvětý (Galinsoga parviflora), původem ze Střední a Jižní Ameriky. V Kolumbii je součástí polévky zvané Ajiaco. Pak přijde na řadu mladý mléč (Sonchus oleraceus), který bude asi trochu hořký. Hořké byliny se dobře doplňují s česnekem, hořčicí a nivou. Zkusím ho blanšírovat, pak promíchám s nivou a přeliji hořčičnou salátovou zálivkou s balsamikem a česnekem.

Orobinec širokolistý

Orobinec širokolistý

Proč divoké rostliny vůbec jíst? Napadá mě několik důvodů: jíst přirozenou, živou, čistou a místní stravu, být aspoň v něčem soběstačný, přinést čerstvý vítr do kuchyně a s hlubokou důvěrou v moudrost Matky Přírody přijímat její dary a léčení. Divoké rostliny jsou svobodné. Mění se podle přírodních podmínek. Mají sílu, aby přežily i v nepříznivém prostředí. Působí na ně všechny přírodní živly ve všech ročních obdobích a přijaly tyto energie. Jsou bio a místní. Mají chutě, které jsme z potravy téměř vyřadili jako nepříjemné. Jsou často hořké, trpké a kyselé a tyto chutě se mění, jak rostlina dorůstá. Každá část rostliny má jinou kvalitu. A pak je tu pestrost – každý den dostaneme v malém množství mnoho potřebných vitamínů, minerálů a jsem přesvědčena, že s nimi přijímáme i další „neviditelné živiny“ doslova oživující naše buňky.

Pozoruji na sobě – a tak to máme asi všichni, že velká „vlna zeleného nadšení“ proběhne na jaře, kdy se tělo potřebuje probudit, očistit, oživit a jak se objeví ředkvičky, salát, jahody a narůstá sortiment zeleniny a ovoce, potřeba planého zeleného klesá. S létem přichází i do kuchyně více květů. Přidávám je do salátů, polévek, pomazánek, nápojů. Některé se dají plnit – třeba pupalkové nebo dýňové květy. Na podzim, jak se celá příroda připravuje na spánek a stahuje sílu do kořenů, také sestupuji pod zem a s oblibou smažím pampeliškové kořeny, které chutnají sladce jako hranolky, lopuchový kořen přidávám do zeleninových vývarů a když denivka začne utlačovat své sousedy, podívám se na kořínek i jí. Lehce podušený poslouží jako příloha.

Je tu však jedna celoročně dostupná a poživatelná domácí rostlina – orobinec širokolistý neboli rákos (Typha latifolia). V jedné anglické knize jsem četla větu: „ Kde roste rákos, je celý rok o jídlo postaráno.“ Na jaře se pod hladinou sklízí mladé prýty výhonky, které jsou velmi chutné čerstvé. V květnu a červnu sklízíme doutníky před opylením – samčí květenství a vaříme a okusujeme jako kukuřici (to nemám vyzkoušeno), z oddenků se dříve mlela mouka a pyl z palic se k ní přidával a pekly se placky. Oddenky můžeme sklízet i v zimě, oloupat a vařit jako brambory. Chmýřím z doutníků se plnily polštáře místo peří. Jak vidno, celá rostlina se dá využít.

Nechci strašit, ale je třeba jisté opatrnosti. Nejsou všechny jako rákos. Třeba takový blatouch bahenní. Můžeme si pochutnat na poupatech a osmažit je na cibulce s vajíčky, ale s listy opatrně. V čerstvých je obsažen jedovatý protoanemonin, který se odbourává teprve sušením. Nebo dobře známý bolševník velkolepý - sice dobře chutná tepelně upravený, ale syrová šťáva může poleptat pokožku.

Zkrátka, dříve naprosto samozřejmé vědomosti, které byly v kuchyních po generace předávané se z velké části ztratily, když nastoupila „ moderní“, průmyslově vyráběná strava a všechno se dalo a dá koupit.. V mnoha směrech je více než zřejmé, že nastal čas návratu pro staré vědění. Zpět ke kořenům. Velkou vlnu zájmu o divoké rostliny rozpoutal už v 60. letech v Americe cestovatel, Euell Gibbons. Provokoval veřejnost tím, že pořádal večeře připravené z rostlin newyorského Central Parku nebo cestou do supermarketu nasbíral dvacet pět jedlých rostlin na třiceti metrech. Žák Euella Gibbonse, John Kallas, je zakladatelem a ředitelem Institutu pro studium jedlých divokých rostlin, provozuje agenturu Wild Food Adventures. Vedle vědeckého výzkumu pořádá workshopy i dobrodružné výlety do přírody spojené s ochutnáváním a kulinářským zpracováváním divokých rostlin. Rostlinosběračství propojené se soběstačností a nízkonákladovostí je dnes nejen v Americe sociálním hnutím.


Není na škodu zde uvést „Etické zásady sběračů divokých rostlin“ podle Marka Vorderbruggena:

  1. Respektuj zákony, respektuj vlastnická práva.
  2. Respektuj zemi, nezanechávej po sobě zbytečné stopy.
  3. Respektuj rostlinu, netrhej více, než rostlina snese.
  4. Respektuj sebe, vyhýbej se znečištěným lokalitám, sbírej jen rostliny, které dobře rozpoznáš.


Ptačinec

Ptačinec

Máte-li tedy chuť přinést si nějaký ten plevel do kuchyně, zde je pár receptů pro inspiraci.

Kopřivové máslo
150 g měkkého másla, 1 čajová lžička plnotučné hořčice, trochu soli a 2 hrsti velmi jemně nasekaných kopřiv dáme do mísy a několik minut dobře prošleháme. Kopřivové máslo je nejlepší použít ihned, jinak získá nepříjemnou pachuť.

Ruský pampeliškový salát
Připravujeme stejně jako bramborový salát, jen místo cibule a nakládané zeleniny použijeme hrst nasekaných pampeliškových poupat. Na zálivku smícháme majonézu, trochu hořčice, olivový olej, citrónovou šťávu a podle chuti sůl, pepř a trochu prolisovaného česneku.

Pampeliškové olivy
1 polévková lžíce olivového oleje, 2-3 hrsti mladých pevných pampeliškových poupat, špetka bylinkové soli, 2 polévkové lžíce bílého vína.

Na pánvi rozpálíme olej a pampelišky zprudka dohněda orestujeme. Přidáme víno, sůl a restujeme, dokud se tekutina neodpaří. Podáváme jako delikatesu. Připomíná to chutí černé řecké olivy.

Polévka z bršlice (Aegopodium podagria)
1 červená pokrájená cibule, 2 mrkve na kostičky, 1 řapík celeru, 1 lžíce olivového oleje, 1,5 l vody, zeleninový bujón, 200 g brambor nebo dýně, 400 g bršlice pokrájené na 0,5 cm kousky, 2 lžíce bílého vína.

Na oleji zpěníme cibuli, přidáme mrkev, celer, brambory nebo dýni, zalijeme vodou s bujónem a asi 15 minut vaříme. Ke konci vhodíme bršlici a ještě chvíli povaříme. Ochutíme pepřem a bílým vínem.

Cordon-bleu s ptačincem (Stelaria media)
4 plátky vepřového masa nebo seitanu, 4 plátky sýra, 4 hrsti ptačince, ½ lžíce olivového oleje, špetka bylinkové soli, pepř, 2 lžíce másla.

Do masa nebo seitanu prořízneme kapsu. Ptačinec osolíme, opepříme a asi 1 minutu restujeme na olivovém oleji. Seitan nebo maso naplníme sýrem a připraveným ptačincem. Cordon-bleu z obou stran osmažíme na másle a ihned servírujeme.


Autorka článku: Alena Krejčí


naposledy upraveno dne: 21.03.2017   tisk   zpět  
European Union European Development Fund   European territorial Co-Operation Austria-Czech Republic 2007-2013

Spolufinancováno Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj